Přidávám se k poděkování za organizaci a za odměny pro soutěžící, dík zaslouží také všichni hlasující a soutěžící. Ještě jsem si četl znovu všechny příspěvky finalistů a vlastně všechny byly skvělé, každý svým vlastním způsobem.
Ještě k tématu adopce, které nakously hned dva finálové články. Nedávno dávali film Smradi, který je natočený podle vlastních zážitků scénáristky Terezy Boučkové, jež byly také sepsány do knihy Rok kohouta (přiznám se bez mučení, tu jsem nečetl, ale má v ní být víc než ve filmu). Ve stručnosti z něj vyplývá, že výchova je sice velmi důležitá, ale povaha jedince je daná geneticky a s tou se bohužel nic dělat nedá.
PS. Kdo vlastně teď vypisoval #tematydne ?
Téma týdne jsem trošku pustil ze zřetele. Nejsem si jist, zda @petecko nezapomněl někoho nominovat.
Souhlasím s genetikou. Mám dva příklady ze svého okolí. Mí dobří známí, manželé, oba vysokoškolští profesoři, adoptovali miminko. Věnovali mu veškerý volný čas, vzdělávali ho. Podle jejich okolí se výchově nedalo nic vytknout. Když klučina dorostl do postbubertálního věku, z ničeho nic se začaly projevovat většinové problémy jeho etnika. Své adoptivní rodiče okradl, paní několikrát zbil. Do dnes tráví více času zavřený než na svobodě.
Další příklad jsme měl v družstvu malých dívek. Tatínek byl neznámý, maminka drogově závislá vražedkyně. Mladou holku vychovávala babička s dědou. Pomáhala škola i já osobně. Nešlo to. Dívka s přibývajícím věkem byla agresivnější, nedisciplinovaná. Občas kradla, lhala. Nikdo nevěděl co s tím. Psychologové nezabírali. Babička se rozhodla umístit dívku do dětského domova. Naštěstí pomohla teta dívky. Přistěhovala se kvůli tomu z Prahy. Slečna má čtrnáct let, je stále "zlobivá". Jen je nyní více pod dohledem.