Souhlasím s genetikou. Mám dva příklady ze svého okolí. Mí dobří známí, manželé, oba vysokoškolští profesoři, adoptovali miminko. Věnovali mu veškerý volný čas, vzdělávali ho. Podle jejich okolí se výchově nedalo nic vytknout. Když klučina dorostl do postbubertálního věku, z ničeho nic se začaly projevovat většinové problémy jeho etnika. Své adoptivní rodiče okradl, paní několikrát zbil. Do dnes tráví více času zavřený než na svobodě.

Další příklad jsme měl v družstvu malých dívek. Tatínek byl neznámý, maminka drogově závislá vražedkyně. Mladou holku vychovávala babička s dědou. Pomáhala škola i já osobně. Nešlo to. Dívka s přibývajícím věkem byla agresivnější, nedisciplinovaná. Občas kradla, lhala. Nikdo nevěděl co s tím. Psychologové nezabírali. Babička se rozhodla umístit dívku do dětského domova. Naštěstí pomohla teta dívky. Přistěhovala se kvůli tomu z Prahy. Slečna má čtrnáct let, je stále "zlobivá". Jen je nyní více pod dohledem.