Zvířata a nadpřirozeno

Ačkoliv mě odmalička neskutečně fascinuje nadpřirozeno a hltala jsem jeden strašidelný příběh za druhým, tak se mi bohužel nic nadpřirozeného dosud nestalo, ačkoliv bych si to přála. Půlka známých kolem mě chrlí jednu hrůzostrašnou historku za druhou a já prostě nemám čím přispět. Možná nadpřirozeno kolem sebe pouze přehlížím. Nevím. Každopádně někde jsem četla, že jsou zvířata ve vnímání těchto „věcí“ mnohem vnímavější, a tak mě občas, když pozoruji svého psa, napadne, zda on nevidí něco, o čem já nemám nejmenší tušení.

Remy a zastavení
Můj pes Remy je naučený, že když na procházce lesem před námi zahlédne nějaké lidi, psy nebo něco podobného, tak se zastaví a čučí na ně. Ví, že za nimi nesmí.
Možná se hodně z vás domnívá, jakého mám dokonale vycvičeného psa, ale opak je pravdou. Teď už je docela zpracovaný, ale co jsem si s ním odmalička užila, to bylo fakt něco. Doufala jsem, že bude moci chodit všude na volno, ale ta malá několikaměsíční kulička mě přesvědčila o opaku. Odmala totiž z ničeho nic začal vyštěkávat lidi (jak cizí, tak i nás, když nás nepoznal)! U štěněte to možná ještě může působit roztomile, ale u 40 kilového dobrmana už tolik ne.
Teď už to moc nedělá, protože mu nedáváme příležitost, jen na pozemku mu to občas toleruji, protože chci, aby tam hlídal, takže když nám do baráku vleze cizí člověk, který tam nemá co dělat, tak se dočká vřelého a hodně hlasitého přivítání. Remy samozřejmě poslechne, když ho zavolám.
Každopádně proto je naučený, že když jde a vidí člověka, tak se zastaví, strne a čučí. Tím nám dá najevo, že před ním něco je. Občas se však takhle zastaví a čučí, a přitom, když dojdeme za začátku, tak zjistíme, že tam nic není. Někdy to vypadá dokonce tak, že se bojí. Pak se u nás drží jako ta největší posranka (a to přitom většinou chodí desítky metrů před námi). Možná jen cítí divoké zvíře, ale možná…. vidí něco, co my ne.

Remy a lednička
U mých rodičů doma je lednička, kolem které musí Remy projít, když chce jít na zahradu. Nemá s tím nejmenší problém. U rodičů přítele je lednička (stará pouze pár let), kolem které dříve také neměl problém projít, jenže pak se jednoho dne něco stalo a on se k ní nyní bojí přiblížit. Když ho chce člověk nalákat na salám, tak k ledničce přileze jako zpráskaný pes, rychle salám uchopí a utíká pryč. Když už kolem ní musí projít, nalepí se na protější zeď a rychle proběhne. Vůbec nechápeme, co se změnilo. Jestli nějaká frekvence, kterou my neslyšíme, nebo je to něco jiného.

Psi a roh
Mamka v práci má kolegyni, u níž se v domácnosti nachází dva psi. Přesné podrobnosti už si nevybavuji, ale vím, že psi prostě jednoho dne začali bezdůvodně zírat do rohu v jedné místnosti a štěkat na něj. Čučeli na něj, oba štěkali, i když po prozkoumání lidskými členy domácnosti bylo zjištěno, že na tom rohu není nic divného. Těm lidem to pak začalo nahánět už docela strach, tak prý zavolali nějakého faráře (nebo nějakého šarlatána, už přesně nevím), který tam udělal ty své čáry máry. Od té doby byl klid. Psi se svým bezdůvodným štěkáním přestali.

Popravdě vám řeknu, že kdyby se Remy jednoho dne skřípnul a odmítl jít na nějaké podezřelé místo, tak si to pravděpodobně taky rozmyslím. Jeho úsudku věřím asi více než úsudku lidskému. Kdyby se skřípnul přítel a odmítl někam jít, myslela bych si, že je to jen nějaký jeho vrtoch, a pravděpodobně bych ho tam donutila jít jako prvního :D