Lež má krátké nohy

!!!! Na začátek chci jen říci, že pokud nemáte rádi dlouhé texty a nechce se vám to číst, tak aspoň sjeďte dolů a zapojte se do malé hry, co jsem si pro vás připravila, děkuji 😊 !!!

Nemám ráda lež. A vážně nerada lžu. Když se mě někdo zeptá na otázku, na niž nechce slyšet mou upřímnou odpověď, většinou raději mlčím, nechám za sebe odpovědět přítele, či se v rychlosti pokusím vymyslet takovou odpověď, aby nebyla vyloženě urážlivá či zraňující, ale přesto pravdivá.

Když jsem třeba na návštěvě u někoho, čí vkus se mi absolutně nezamlouvá, a někdo se po mě dožaduje mého názoru, najdu si něco, co se mi přeci jen líbí, a řeknu například: „Krásně vzdušný prostor.“ Jen abych nemusela zradit samu sebe a lhát. Každý máme jiný vkus a já netvrdím, že ten jejich je špatný. Jen je prostě v tomto případě zbytečné druhým ubližovat vyjádřením mého názoru, který se neshoduje s tím jejich. Samozřejmě ještě závisí na tom, o koho se jedná. Jestli jsme na návštěvě u člověka, kterého by jakákoliv kritika zranila, nebo kamaráda, u kterého vím, že snese jakoukoliv pravdu.

Ani já nejsem bezchybná a lhala bych vám, kdybych tvrdila, že jsem v životě nelhala. Ale přesto, když to jde, snažím se lži vyhnout. Nejde mi o nějakou morálku či názor okolí, jde mi o mé vnitřní vědomí a svědomí. Když jsem nucena lhát, připadám si strašně blbě, jako bych zradila samu sebe. Vlastně mi ani tolik nevadí lži ostatních (samozřejmě závisí na typu lži, některé vyloženě nesnáším), více mi vadí ty situace, ve kterých mě ostatní tlačí do kouta, a ještě mi našeptávají, abych lhala.

Lež k životu, ať už chceme, nebo nechceme, bohužel patří. Už od dětství nám přeci rodiče lhali o existenci Ježíška a dalších věcech. Společnost je zčásti založená na lži. Kdo ví, kolik věcí není pravdivých a my jim stále mylně věříme.

Měla jsem na střední škole kamarádku, která docela často lhala. Na začátku jsem si toho nevšímala, ale později jsem to začala vnímat. Nevím, jestli to bylo záměrné, nebo svým lžím věřila, ale prostě mě to začalo docela štvát. I když lhala o maličkostech. Chodily jsme spolu na diskotéky, bylo nám asi 17, já miluji tancování, takže mi nedělalo problém naběhnout na parket a předvádět tam bláznivé kreace, na které by si žádný jiný střízlivý člověk netroufnul. No, a v tom byl ten problém. Nikdo nám nechtěl věřit, že jsme střízlivé, a to, že ona tvrdila, že jsme se ožraly jako prasata, má slova ještě podlamovalo. A přitom já jsem se alkoholu v té době téměř ani nedotkla. Když už, tak jsem ho pila na rodinných oslavách, ne na diskotékách. Na zábavu mi stačila hudba. Nejsem typ člověka, co by byl rád středem pozornosti, ale u tancování jsem se nikdy nestyděla, takže mi nevadilo, když na mě civěli okolní lidé.

Její lži pokračovaly i na vysoké škole, kdy jsem s ní bydlela, takže jsem viděla, jak se na jednotlivé zkoušky učila. Třeba od rána do večera, nedala to na první pokus, ale až na druhý, ale když se jí na to pak někdo zeptal, tvrdila, že jí na to stačil jeden den a dala to napoprvé. Nestačila jsem se tomu divit, ale „její pravdu“ jsem jí nevyvracela.

Někdy jsem si říkala, zda svým pravdám vážně nevěří. Lidský mozek je tak zvláštní. Občas pochybujeme, zda se něco opravdu stalo. Vymysleli jsme si to, stalo se to, nebo to bylo jinak a jen si s námi pohrává vlastní mysl?

Věřím tomu, že někteří lidé nelžou záměrně. Jen jim selhává paměť. Nebo si svou pravdu vsugerovali. Tím pádem věří tomu, že nelžou.

Oceňuji lidi, kteří dokáží říct pravdu, ač se ji ostatní bojí vyslovit, ba na ni jen pomyslet. Slyšet říkat někoho pravdu je děsně osvěžující a já hned takového člověka začnu mít téměř bezdůvodně ráda. Samozřejmě je rozdíl mezi pravdou a tím, když je někdo na druhého záměrně zlý a škodí mu svými – ač pravdivými – slovy. Pravda dokáže být krutá. A někteří lidé na ni nejsou připraveni.

!!! HRA !!!
Každopádně dneska jsem se vám rozhodla zalhat (chápejte, jak moc jsem se musela přemáhat). Připravila jsem si pro vás malou hru, převzatou ze zahraničí. Jmenuje se 10 pravd a 1 lež. Níže je 11 tvrzení o mně. 10 je pravdivých. Mezi nimi se ukrývá 1 lež. Dokážete ji najít? Vím, že mě neznáte, ale o tom to je. Zkuste si tipnout, který bod není pravdivý.

1. Nikdy jsem si nezapálila cigaretu.
2. V dětství jsem měla 8 dioptrií. Dnes brýle ani kontaktní čočky nenosím.
3. Nikdy jsem neměla nic zlomeného, ani jsem neležela v nemocnici (kromě mého narození).
4. Už pár let dědím a nosím oblečení po dceři (té je nyní asi 12 let) své sestřenice (té je asi 40 let).
5. Nikdy se se mnou nikdo nerozešel. Já jsem ta, co láme srdce.
6. Nesnáším žížaly. Připadnou mi strašně nechutné. Nikdy bych se jich nedotkla.
7. Nikdy jsem nestála na lyžích.
8. Ačkoliv jsem z Jižní Moravy, tak nemám ráda víno.
9. Mé oblíbené hračky v dětství byli mimo jiné i živí mravenci.
10. Nikdy jsem nebyla v Polsku.
11. Do svých asi 20 let jsem nepoužila řasenku.

Během týdne zveřejním v článku, co byla lež. Nedokážu přesně říci kdy, nechci vám lhát 😉 Do té doby, než článek vyjde, můžete tipovat.

Téma pro tento týden je Lež a její kamarádka Pravda. Můžete psát o tom, jak nám lžou média, jak jste zalhali a cítili jste se dobře (nebo naopak špatně). Kdo vás lží zranil, rozesmál (třeba děti) apod. Můžete taky udělat svou vlastní verzi hry 10 pravd a 1 lež. Klidně těch pravd uveďte méně, nebo naopak více. Je jen na vás, jak téma pojmete 😊

Trošku se ztrácím v tom, kdo už téma týdne navrhoval. Chtělo by to nějaký seznam s výpisem lidí a témat, co už tu byla (témata si zatím pamatuji, ale kdo je navrhl? V tom plavu) :D Každopádně žezlo nyní předávám @hairyfairy