Kalifornie 4.část Redwoods po 2., už ne sama

15.11. Opět Oregon
Jsem ráda, že mám opět trochu času na sdílení.
V minulém díle jsem skončila tím, že vlastně nevím, kde tenhle večer budu spát. Do kempu, na který jsem měla povolení, už bylo pozdě dojít.

Po té, co jsem si nabrala vodu, jsem na parkovišti oslovila muže s černým psem.
"Nejedete náhodou na sever? Sháním někde tím směrem kemp."
Tímhle způsobem jsem dala do běhu další kola osudu. Hodně se mi to děje, když se mi podaří důvěřovat, že vše dobře dopadne.

Vzal mě zpět do Oregonu, kde měl svůj kemp, velmi luxusní kemp (sprcha, WiFi, elektřina..). Tam jsem si postavila stan a další den jsme putovali spolu na pláž a do Jedediah Smith Redwoods national park. Uvažovala jsem, že tam přespím, ale bylo by to zbytečné, zas tak velký porost redwoods a trailu mezi nimi tam nebyl. Kemp navíc byl dražší (i když teda luxusní, spaní přímo mezi redwoods stromy).

Ranní procházka

Na skok v Oregonu.

Ach ti velikáni

Tahle fotka je trochu mázlá, ale chtěla jsem tím ukázat zážitek jízdy mezi těmito stromy

Niles pomáhal s řízením.

Noc trávím opět v kempu s Josephem, tak se jmenuje můj nový kamarád spolucestovatel.

Návštěva mývala, bohužel jsem ho neviděla, ale evidentně měl zájem o mou chlorellu

Přemluvil mě ať vyzkouším topítko. Jede trochu jiný styl kempování.

Pláž na konci trailu Domnation (tak nějak)

Joseph mi našel hvězdu, překrásná, doufam, že z to neměla moc velký šok

Můj plán byl dát si ještě malý výlet, trochu hikovani, před tím než poputuju do San Franciska. Navštívit Glass beach.

Joseph mě hodil na info, kde jsem si nechala dát povolení na kemp a plán hikovaní, bohužel tentokrát od té slečny z minula. Opravdu na cestách poslouchejte svou intuici.

Joseph byl roztomilej, staral se o mě jako o vlastní dceru. Rozloučili jsme se s tim, že se třeba ještě za dva dny potkáme. To jsem ještě netušila, co pro mě připravil.

Na mém camping-place jsem byla opět sama.
Další den jsem byla trochu naštvaná, šla jsem sem kvůli redwoods a ne abych kilometry šla lesem jako u nás doma.

Rozhodla jsem se, že na povolení kašlu a vracet se na stejné místo nebudu. Nějak to dopadne.

Brodila jsem bosá řeku (zas takový teplo nebylo)

V posledním úseku konečně vysoký stromy byly, ale já spěchala kvůli tmě.

Takhle to skončilo, spala jsem na lavičce. Asi 6 aut, ale nikdo koho bych stopla.

Nekonečná cesta k hlavní silnici, asi 7 km do kopce

Ti chundeláči z Islandu trochu vyrostly.. (vím, že to není ta dáma kytka, ale hned jsem si zavzpomínala na Island)

Pár stopama jsem se dostala zpět do vesničky Orick. Tam jsme se propojili s Josephem a pokračovali spolu na jih.

Niles a já jsme se skamarádili

Náš kemp, to byl požitek, když jste kolem sebe viděli ty velikány.

Dozvěděla jsem se, že pro nás připravil program na 10dnů, prej překvápko.
Už teď jsem tušila, že 10dní rozhodně nemám a cestovat tímhle stylem až na jih nechci. Tlačil už mě čas, motivace Vánoc v Nicaragua.

Každopádně zatím frčím s ním. Máme zajímavá sdílení a určitě jsem se díky němu rozmluvila v angličtině.

Hodně prší (už i na mě došlo), jeli jsme se podívat na jih pod Eureku na nějaký přírodní zoo (kachny apod) Dobře naučné pro děti, řekla bych.

V Eurece poprvé zažívám veřejnou prádelnu. Peru dokonce i spacák, už to po těch dvou měsících potřeboval. Dávám se tam do řeči s pár chlapíky, jeden mi dal na cestu krásnou mušli.
Pračka má hotovo za pár minut, se sušičkou je to horší, spacák potřebuje čas.
Opravdu se mi vyplatilo koupit dražší spacák s hydrofobní úpravou peří.

Příště se můžete těšit na neuveřitelnou Glass beach.