Můj deník 11.3.2020

Strečink

Metod jak se protahovat existuje celá řada. Jsou metody aktivní, pasivní, dynamický, statický a tak dále. Jakou vybrat? To záleží převážně na tom, co si přejete a proč si to přejete. Člověk přející si umět rychle třeba provaz nebo rozštěp pravděpodobně zvolí úplně jinou metodiku, než člověk, kterej se chce protáhnout po běhu. A člověk protahující se po běhu asi zvolí jinou metodu, než člověk protahující se před během. Za pomoci strečinku se dá totiž jak sval zahřát a připravit na práci, tak se uvolnit, nebo se někam posunout. Strečink je zkrátka nástroj a záleží na tom, na co ten nástroj chceme použít.

Tak například já využívám celý řady strečinkových metod a to převážně proto, abych zůstal flexibilní přiměřeně svému zaměření a životnímu stylu. To znamená, že místo židle si kecnu na zem a zkrátka měnim polohy. Není to nějak zvlášť sofistikovaný, ale je to určitá forma statickýho strečinku. Pomáhá mi to například "zůstat ready", prokrvenej. A přitom stačí málo, i když člověk třeba sedí na židli. Tu a tam se zaklonit. Občas si dát nohu pod sebe, nebo přes sebe. Občas vstát a předklonit se. Sednout na zem do dřepu. Pověsit se, pokud mám kde.

Mimo to využívám strečinkových metod i k rozcvičce. Ne vždycky je to nutný, ale dělám to vcelku často. Přičemž místo statických pozic používám opakování dynamický, kdy danej sval nebo skupinu rozhýbávám v nějakým rozsahu. Nutno říct, že narozdíl od drtivý většiny lidí při rozcvičkách netrpim. Vždycky se pohybuju v rozsahu, kterej mám pod kontrolou a zvládnu ho komfortně menežovat. Nakonec je to rozcvička, že jo. A smyslem rozcvičky je se rozhýbat. Ne zemřít...

Do třetice využívám něčeho, co myslim že Kelly Starrett pojmenoval hunting. Tedy lov. Protože moje rozcvičky bejvaj vcelku systematický, "lovení" si nechávám buď mimo tréninkovou metodu (třeba jako součást sezení na zemi), nebo v rámci přestávek, kdy třeba protahuju antagonistu (sval opačně působící). Nebo v rámci rehabilitace, kdy člověk vlastně záměrně hledá něco bolavýho, zatuhlýho a okolo toho se opatrně pohybuje = loví. Protože smyslem je většinou zase nějaký uvolnění, není to nic brutálního. Fakt se pohybuju okolo bolesti, občas možná lehce naťuknu...

Poslední oblíbenou metodou je zatíženej strečink. Toho využívám, když se chci někam posunout. Zatíženej strečink spočívá v tom, že člověk buď vzdoruje gravitaci, nebo použije externí váhu. Je to pravděpodobně nejtěžší strečinková metoda, protože v rozsahu pohybu zároveň získává člověk sílu. A to je něco, co se často přehlíží a potom z toho můžou bejt vcelku nepříjemný zranění, protože ten rozsah tam sice je, ale když v něm chybí kontrola a síla...not good at all

Mimochodem já sem tušim minule psal o tom (jestli sem na to teda nezapomněl), že strečink se třeba vyplatí, když člověk běhá, protože dvě základní metody jak zrychlit běh jsou kadence a délka kroku. Můžete totiž mít dobrou kadenci (třeba okolo 180 kroků za minutu), ale když máte krátkej krok...

Poslední otázka, která mě ohledně strečinku napadá je, jak moc je tak akorát. No hele to je prostě otázka za milion. Někomu bude stačit, když si dokáže v kleku zavázat tkaničky u bot a dalšímu to ani zdaleka stačit nebude. Každopádně já osobně bych se nějaký formě protažení aspoň trochu věnoval. Minimálně z toho důvodu, že Vám poděkuje oběhovej systém, protože to tělo prokrvíte a rozpohybujete i lymfu.