You are viewing a single comment's thread from:
RE: K debatě #1: Zahýbejme si jen čtyři dny v týdnu...
Určitě je to o lidech. Já kroutím hlavou nad lidmi, kteří si ubližují i bez svatby. Pro mě je manželství sice pouze cár papíru (nechci tím říct, že nic neznamená, ale ani to, že by mělo znamenat něco více než "pouhé" partnerství), ale prostě když už dva chtějí být spolu a věrnost si slíbí, tak proč si ubližovat? Zvláště když do toho pak přijdou psi, eh... tedy ve většině případů děti, v mém případě by to byl pes :D
Jo, jsem divná, ale co už :D
Soucítím s tebou víc než si dokážeš představit, protože jsem zažil to samé, co ty ... :-D. Naštěstí ale vím, že je pes v lepších rukou (snad tomu tak stále je).
Já manželství pokládám za definitivní stvrzení oboustranného zájmu společně strávit zbytek života. Je to jako smlouva, kterou s někým uzavíráš, i když ho znáš a věříš mu, nikdy nevíš. Pokud jde o peníze a přežití, všechny vztahy jdou pryč.
Když mi někdo řekne, že jde pouze o cár papíru, ptám se, zda to je ten jediný důvod, proč ještě není sezdaný. To neber jako narážku, vím jak to myslíš, ale podle mně jde o konflikt mezi: mít zadní vrátka a mít jistotu. Někdo v obojím vidí totéž. Každý jsme naprogramovaný jinak.
Znám spoustu případů, kde rodina funguje, má pět členů a svatbu nepotřebuje a nikdy mít nebude.
Mám to jinak, ale proč ne.
(-:
Jé, asi jsem zněla nějak zahořkle, takže jsi mě asi špatně pochopil. Ráda polemizuji nad různými tématy a moc se do toho občas vžívám :D Já nic špatného nezažila (tedy také jsem zažila rozchody, ale ne nějak příšerné) a jsem již 6 let šťastně zadaná. Jen kolem sebe vidím, jak si lidi ubližují, ať mají děti či psy a je mi z toho smutno. A představa, že by se mi něco podobného mohlo stát, mě tak nějak děsí. A právě nechápu, proč si lidi spolu pořizují děti a psy a pak si ubližují.
Zrovna nedávno se jeden náš společný známý, kterému jsme byli před 5 lety na svatbě, s manželkou rozešel, protože ta si v práci našla nového muže, takže jsme z toho byli tak nějak zaskočení. A to spolu měli společný byt, auto, chatu, dítě a i toho psa. A když to pak člověk vidí u okolí, tak si říká: A může se něco takového stát i mně?
Já chápu, proč se lidi berou a co to pro ně znamená. Ale podle mě, když už člověk má společný majetek + něco živého, tak už je pak jedno, jestli sdílí i to příjmení. Když bude chtít odejít, může odejít vždy. Jen rozvod je trošku více papírování. Já třeba vůbec manželství neberu jako něco víc. Ani můj přítel. Jestli se rozhodneme vzít, tak prostě z toho právního hlediska. Pravděpodobně se asi nikdy nevezmeme, i když máme společného psa, finance a majetek, nějak nás to neláká. Já jsem třeba od malička byla docela romantik, ale vtipné je, že svatba v mých představách nikdy nebyla :D Asi mi nepřijde romantická :D :D
Odpověď zní: Ano, může.
Když se dva mají skutečně rádi, přežijí spolu všechny útrapy. V takových výjimečných případech poté úřední potvrzení není třeba a já držím palce, aby to byl i Váš případ (-:
Kamarádi si přísahali v kostele před Bohem a ani to nestačilo. Po roce se provalila nevěra (probíhala před i během manželství) a rozvedení stále nejsou.
Nakonec se k sobě zřejmě vrátí.
Svět je crazy.
Dobrou noc.