Dočetl jsem až do konce a s chutí :) Těm tvým potřebám experimentovat s vlastním tělem rozumím. Já takhle jednou před pár lety začal jen tak ze zvědavosti trénovat zadržování dechu. Začal jsem asi jako většina normálních lidí někde kolem minuty a po pár týdnech jsem se dostal na 2:40. Pak jsem s tím přestal, už ani nevím proč.
Usnout ve stoje se mi ještě nepodařilo, ale ten pocit toho "vzduchoprázdna" znám. Občas se mi to stává, když se v noci probudím. U mě to ale bude nejspíš tím, že jsem neustále na cestách a tak spím pořád na jiných místech, v jiných bytech... Párkrát už mě ale tohle "vzduchoprázdno" přepadlo i normálně ve dne a bylo to dost nepříjemné. Na pár nekonečně dlouhých vteřin jsem prostě vůbec nevěděl kde jsem a co tam dělám. Jednou to bylo uprostřed brněnského supermarketu plného lidí. Fakt divný pocit.
Tomu, že lidi dokážou v narkóze nebo jiných zvláštních stavech mimořádné věci, taky věřím. Kdysi jsem psal pro jeden web článek o hysterické síle a přitom jsem si uvědomil, že jsem to jednou jako malé děcko zažil... Z těchhle věcí trochu běhá mráz po zádech :)
Super! :)
Přítelkyně se učí plavat, protože já už nemám kapacitu se všechno učit naráz, takže začínám taky koketovat se zadržováním dechu, protože ponor pod vodu pro mě třeba vůbec není komfortní záležitost. Zvláštní, přitom jsme se de facto ve vodě narodili. :) Leč jsem neměl zrovna pozitivní zkušenosti v dětství. Ještě jsem zažil na školním plavání takový ty babky, co do nás šťouchaly, abychom neplavali ke břehu.
Nemáš odkaz? Nebo už to vzal čas? :)
Těchto "vodních traumat z dětství způsobených nekompetentními lidmi" je strašná škoda. Voda je úžasný živel a člověk toho v/na/pod ní může zažít hrozně moc. S tím zadržování dechu - já to vůbec nehrotil, prostě jsem se jen každý večer před spaním pořádně nadechl a stopoval si, jak dlouho vydržím. Šlo to nahoru úplně samo a dost rychle. Tak držím palce :)
Ten článek o hysterické síle už asi nedohledám, ale je jich na netu plno. Je to fakt zajímavý jev. Mám pocit, že i @krakonos tu kdysi na tohle téma něco psal. Že snad jeho máma přeprala lupiče, nebo tak něco...
No mluvíš mi z duše. Je to škoda, protože už jen ten dech může člověka něco naučit, byť třeba k jiný praxi. Třeba u běhu se radí, aby měl člověk o něco delší výdech, než má nádech. Ve vodě je to v podstatě nutnost, protože majoritu času člověk stráví při plavání s hlavou pod vodou (pokud teda umí plavat). Pak se to dá různě propojovat třeba s jógou a tak dále. Je tam moře zajímavých věcí. My teď s přítelkyní studujeme jednu z metod plavání "Total immersion swimming" a těch spojovacích bodů je tam dost. Navíc fakt, voda je pro každý dítě nejdřív kámoš, až časem se pro nás stává problémem. Bohužel...