A pan prezident byl jako kde?

Ne, že bych byl neskromný, nebo že bych snad přeceňoval schopnosti svého syna... Ale když dnes šel poprvé do školy, očekával jsem, že ho tam přivítá alespoň pan prezident. A? Jenom primátorka Adriana Krnáčová... (Ta osoba druhá zleva, v červeném.) Jsem zklamán. Nevím, nevím, jestli, až budou chtít výhledově školu přejmenovat po mém synovi, jako po nejslavnějším absolventovi, zda s tím budu souhlasit...

Samozřejmě, že je to myšleno jako vtip. Je úplně jedno, kdo bude vrchním vítačem. Záleží na třídní učitelce a celém personálu školy. A jestli bude syn slavný? Hlavně ať je z něj slušný člověk. Ať v budoucnu dělá něco užtečného, co ho bude bavit a uživí ho to. Než Hérostrátovská sláva, ať je raději znám jen v okruhu přátel. V rodině stačí jeden génius. (Já.)