You are viewing a single comment's thread from:
RE: Jaké to je být dokrorandem - díl 3.
Tak příběh s italským profesorem mě fakt pobavil :D Připomnělo mi to, že když jsem chodila na vysokou vždy jsem si představila, že na přednášku nikdo nepřijde a profesorovi to bude líto a donutila jsem se tam jít :D (jo vydrželo mi to jen chvíli, ale aspoň něco!) Jinak tato série se mi moc líbí, jsem ráda, že se podělíš o své zkušenosti :)
Vidíš, to je škoda, že už lidé nechodí na přednášky proto, že se tam něco naučí, ale často je to třeba proto, že mají pak cviko a neví co s časem, nebo že se na přednášce dá zapsat na předtermín, nebo i jak píšeš, protože jim je líto profesora.
Strašně ráda bych věděla, jak toho docílit, aby se na přednášky chodilo. Ano, jsou takové, které jsou k ničemu, ale, jak už jsem psala výše, ani na výborné přednášky už se nechodí.
Já jsem chodila na ty, které mě bavily a na ty které mi hlavně daly něco potřebného. Jelikož jsem střídala školu s brigádou a s dojížděním domů tak jsem si musela vybrat čemu svůj čas věnuji a vše bych prostě nezvládla, nevěnovala bych tomu tolik pozornosti, kolik by to vyžadalo. Mě nejvíc bavilo studim v zahraničí, kde přednášky byly formou reálných studií a dal se z toho lépe pochopit daný problém, prostě něco reálného, formou praktických ukázek. Bohužel na mé škole (Ekonomka) byla většina přednášek formou teorie ze skript, ve kterých jsem si akorát tak mohla podtrhnout to, co už v nich dávno bylo vyznačené tučně. Takže ztráta času, přečíst si to mohu doma :) Navíc ty reálné případy se pak skvěle pamatují! :)