You are viewing a single comment's thread from:
RE: O dobrmanech - jací vlastně jsou?
Když jsem bydlel ještě v Blansku, tak soused měl dva dobrmany. Fenu a psa. Přes den je měl venku u domu a na noc je skoro každý den brával domů.Fena byla celkem v pohodě, ale se psem, jmenoval se Ryn, měl občas potíže. Sice byl docela přítulný a hravý, dalo se s ním opravdu hodně dovádět, ale nesnášel pach alkoholu. Jak z někoho cítil alkohol stával se skoro nepříčetným. Soused si rád dopřál nějaké pivo a panáka. Tak se občas stalo, že soused musel spát v dílně. Ryn ho prostě nepustil domů. Párkrát musel spát dokonce venku před bránou, protože se vracel domů později a jeho žena zapomněla zavřít psy domů a už spala. Nepomohlo mu nic, kdyby vlezl za bránu, Ryn by ho sežral. :D
No, chudák soused :D Nedokážu si představit, že bych se bála vlastního psa. Ale tak kdyby nepil, tak by neměl problém :D
Vím, že hodně psů nesnese alkohol. Děda od přítele má psa, co je na alkohol docela háklivý. Remymu vůbec nevadí, právě že on by byl pes alkoholik, kdyby mohl. Když byl malý, tak pod lavičkou našel flašku od piva a začal to lízat. Některý alkohol mu nevoní (víno), ale jiného by si klidně dal - třeba různé likéry mu voní. Zkoušela jsem dávat skleničku s likérem psu od přítelova dědy a ten uhýbal hlavou a utíkal. No a Remy tam strčil jazyk a normálně by to vychlastal celé, kdybych mu to dovolila :D