Téma týdne - World of Warcraft

V návaznosti na @godfish – e si dovolím také přihodit článek. Jsem za to docela rád, protože to, co se chystám napsat, se mi píše v angličtině špatně. Jde o můj osobní zážitek se závislostí na hrách, v mém případě pouze na jedné konkrétní…World of Warcraft

Všechno to začalo, když jsem byl ještě malé dítko zhruba v 7. třídě základní školy. Kamarád přišel po letních prázdninách a vyprávěl jak byl celé 2 měsíce doma v pokoji a hrál WoW. Ze začátku nám to všem přišlo šílené, ale poté nám všem porozdával DVDčka se hrou, abychom mohli hrát s ním. Pro ty, co úplně neví, o co jde…Worlf of Warcraft, neboli WoW je MMORPG, ve kterém se snažíte získat maximální level postavičky a poté s ní můžete zabíjet jiné lidi, porážet těžké bosse. Dělat profese jako inženýring, kovářství, alchemie atd...obchodovat a nebo prostě chatovat s ostatními hráči. Podle tohoto popisku je doufám patrné, že tam jde dělat tolik věcí, že to člověka snadno chytne a nepustí. Obzvláště když to hrají všichni ve vašem reálném okolí, což se také stalo. Na základce to hráli nejenom spolužáci, ale také kamarádi z různých kroužků, takže když se wowko nehrálo, stopro se našel někdo se kterým jste se o něm bavili. No a když se wowko nehrálo, nebo se o něm nebavilo, jsem si jist že na něj beztak každý myslel, protože je mnohem lepší přemýšlet o tom co „musím“ udělat ve hře než v reálném světě, kde jsou přeci jen problémy.

Základka byla ve finále brnkačka a moc se to na nikom z nás nepodepsalo, při příchodu na střední se WoW hrálo už tak pomálu, že to byla jen rekreace. Jenže to bych nesměl jít na elektro/IT střední, kde chodí lidé jako jsem já a hádejte co dělali…. Takže jsem v tom byl znovu, jenže střední (obzvlášť ta, kam jsem chodil já) kladla na studenta povinnosti, které bylo třeba udělat, jaké překvapení. Takže se člověk dostal k velkému dilematu, jestli má hrát o pár hodin méně a tím pádem nezískat lepší meč ale nepropadnout, nebo hrát víc a mít lepší virtuální čísílka. U mě bohužel vyhrávalo až to druhé. Ne že bych chtěl věci flákat, i když to tak zní, jenom ve WoWku nebyli starosti a svět byl růžovej. Hlavně jsem se v něm po těch letech orientoval mnohem lépe než jako puberťák na střední škole v reálném světě. Taky tam na člověka nikdo nekřičel a když jo, mohli jste si to vyříkat v souboji jeden na jednoho, což je skvělá featura! Navíc se kolem vás udělala úžasná skupina lidí, která měla podobné problémy a také před nimi takhle chytře utíkala.

To hraní se nepodepsalo jen na škole, ale i na vzhledu. Musím říct, že bez sebechváli sem slušná 9/10 (+- 1 bod!). V dobách wow jsem byl tak 2/10. Dlouhé neupravené vlasy a staré oblečení, hlavně že ve hře jsem dbal na modní doplňky a byl schopen hrát x hodin, abych získal předmět, který nedává žádné bodíky, ale jen dobře vypadá…Musim uznat že v té době bych nevyměnil svého 80lvl taurena za žádnou holku na světě...Byl to svět, kde jsem poznal nové lidi a trávil tam x hodin denně jen díky nim. Netrvalo to dlouho a propadl jsem. Musel celej rok opakovat, holkám sem se moc nelíbil a nevypadalo to semnou úplně dobře. Naštěstí mě konečně odpálkovala jedna holka, se kterou jsem se často vídal a v pololetí dostal další kouli. To byla poslední kapka… Cestou ze školy jsem se šel nechat ostříhat a wowko jsem na delší dobu přestal hrát. Nechci říkat, že všechno dopadlo nakonec úplně růžově, člověk vymění jednu věc za druhou, u mě to bylo hodně moc nocí, které jsem propařil úplně jinak. Do latě jsem se dal až za pár let díky jednomu člověku, ale kdo ví co se pokazí teď. Každopádně wow hraju už jen z nostalgie a abych se podíval co je tam nového, ale vždy tak na měsíc, pak jdu zase jinam. Co vy? Zavařila Vám někdy nějaká hra, tak jako mě? Je dost těžké to vysvětlit někomu kdo to nezažil, vždyt hra se dá přece vypnout ne? :D Jenže tak lehké to občas není, protože se u nich lehce utíká od reálných problémů. Nakonec bych jsem dal můj oblíbený trailer, pro lidi co také hráli a chtěli by mít lehčí nostalgický záchvat.