Gauč na dívání

Existují lidé, kteří si koupí gauč, ale nikomu nedovolí se na něj sednout. Má sloužit výhradně jako dekorativní prvek. Praktický účel za kterým byl vyroben zaostává. A moc logiky to dle mého názoru nemá.

Na takové případe jsem si vzpomenul, když jsem se dočetl, co se děje generálovi Koněvovi. Socha narozdíl od gauče k dekorativním účelům sloužit má. Když se však zakryje... Byť to není jediný účel, který tato konkrétní socha má, tak nyní neslouží ničemu.

Zastupitelství příslušné části Prahy nechalo Koněva zavřít do lešení a přehodit přes něj plachtu. Odůvodňují to aktivitou vandalů. Být to případ první, ustanovil by nebezpečný precedens - dnes by už pod plachtou ze stejného důvodu mohl být třeba také Karlův most. Ať už tomu pánovi byla vztyčena socha za jakýmkoliv účelem, nechť tam stojí, nebo nestojí. Pokud tam ale má stát, ať to je bez plachty.

Co kdyby se mi nelíbila nějaká jiná socha? Počmárám ji a stát ji schová pod plachtu, abych ji počmárat znovu nemohl? Není elegantnější a logičtější upozornit policii a vandaly chytit? Podle množství internetových meme určitě bylo. Bylo by to i levnější - policii stejně musí Praha platit, lešení a plachtu ale ne. Pokud lešení i s plachtou vlastní, ten, kdo byl pověřen jeho sestavením určitě musel být zaplacen, nebo přemístěn z jiného pracovního stanoviště, kde by byl užitečnější. Jedna kamera a hlídka poblíž - radnice ještě vydělá na pokutě.

Vrátím se k nebezpečnému precedensu. Malá skupina lidí, možná dokonce jen jeden člověk, tak zařídil, že radnice sochu zabalila do plachty. Měl by takovou moc mít jeden člověk, nebo malá skupina lidí, které nikdo nevolil? V demokratické společnosti snad ne.

Prospělo by nám takto zavřít a zakrýt plachtou několik radnic a Sněmovnu. Jak píše profesor Mansaar Maitah z Trikolóry na svém Facebooku, máme více než 2 miliony právních norem. Vytváření dalších by mohlo být žádoucí omezit.