Byl jednou jeden tým

Free Litovel Bobr cup 1.10.2016
Rok se s rokem sešel a náš hvězdný tým se opět schází na Litovelském koupališti, aby se utkal se zbytkem republiky v nejnáročnějším a nejextrémnějším závodě, jaký si lidstvo dokázalo v Litovelském pomoraví vymyslet. Přípravě jsme všichni tři podřídili i obětovali všechno, rodinu, vztahy, kariéry..mohli z nás být několikanásobní tátové, raketoví inženýři, mistři světa v šachu či kulturistice, ale ne.. Bobr, to je totiž výzva, která nás zcela pohltila. Vše jsme odladili až do takových detailů, že někteří změnili životosprávu, zbavili se zlozvyků, někteří si v den závodu odměřovali snídani na gramy, proteiny a kilojouly aby zase neblinkali a někteří si dokonce koupili i loď!
Běžec Hudy má před startem na pomyslném tachometru naběháno 900 km, na mém cyklistickém je to obdobné (už z toho je vidět, že jsme ke tréninku přistoupili stejně poctivě) a Čepis je za rok vyrýsovanej z kruhových tréninků a víkendů na divoké i méně divoké vodě, až bojím, že pádlo o hladinu zlomí jak párátko. Loňská účast byla spíše zkušební a informační, měla nám ukázat (a taky ukázala) záludnosti závodu tak, abychom to letos mohli v plné kráse rozbalit. Cíl byl jasný, zlepšit se ve všech disciplínách. V sázce byla čest i setrvání v týmu Pribináček.
Počasí luxusní, stejně tak atmosféra. Podpůrný tým složený z rodiny, kamarádů, partnerů i dětí v hledišti. Prostě všechno nahrávalo tomu, že se bude jednat o super sportovní zážitek. Jenom našemu cyklistovi (nebudu ho tady jmenovat abych zbytečně nerozvířil nějaký mediální hon na jeho adresu) nožičky už od časného rána napovídaly, že to bude dnes průser.
Start. Hudy, stržený atmosférou, nasadil od startu svižnej kvapík. Za našeho mohutného povzbuzování na trati (na 1. kilometru) měl při proběhnutí kolem nás velice zdravou barvu, všechny životní funkce vykazovaly standardní stav, strojové tempo, lehce utrápený výraz alá Emil Zátopek (aby ho soupeři podcenili) -to všechno věštilo dobrý začátek závodu. A taky že ano. Na předávce se objevil s nespokojeným výrazem ale velmi slušném časem po hodině a 22 minutách.
Kolo jsem rozjel na 100% s tím, že budu postupně přidávat. Od tohoto plánu mě neodradil skoropád hned v první zatáčce, ale dost rychle právě nohy, kterým se nechtělo šlapat. Takže v prvním stoupání na Třesín už jsem jim jen marně domlouval, v dalším kopci nadával, pak už jen proklínal… trošku lepší to bylo až tradičně v rovinatém dojezdu zpátky do Litovle. Ke všemu tomu zmaru se ještě v cílové rovince přidala rozvázaná tkanička neustále se navíjející na kliku od pedálu – ani to mě sice nedonutilo vzdát, ale psychiku to nahlodalo neskutečně. Čas 01:25:05 tzn. horší než loni – propadák!
Bylo opět na Čepisovi, aby to zkusil dotáhnout a porvat se za nás o bednu. S ohledem na fakt, že první týmy už byly 40 minut v cíli, to byl úkol více než těžký. Nicméně náš kajakář byl ve velice dobrém rozpoložení – skočil si totiž během závodu domů na kachnu k obědu, takže byla ještě šance s výsledkem aspoň něco udělat. Průběh kajakářské části závodu světové agentury nekomentovaly a ani v následném TV sestřihu jsme našeho borce nezahlídnuli, ale výsledek si oproti loňsku stejně jako Hudy taky zlepšil a do cíle dorazil za mohutné podpory diváků v čase 00:39:57 a to v lodi! I podle výrazu ve tváři na cílové čáře do toho dal vše.
Výsledky:
Tým Pribináček celkově 148. místo v čase 03:27:14 z 214 zúčastněných (ztráta na vítěze 1 hodina a 20 minut)
Běh: Petr Hudec 137. místo, čas 1:22:10
MTB: Pavel Čadílek 170. místo, čas 1:25:05
Kajak: Petr Čepěl 118. místo, čas 00:39:57
Závod stejně jako loni nezklamal atmosférou, super trikem v cíli, organizací ani zajímavou tratí, jen občerstvení v cíli pořadatel trochu nezvládnul a jeden stánek měl dost práce aby odbavil 600 hladových krků. A jelikož se pro nás Bobr stává drogou, už teď na 100% počítáme s účastí v roce 2017 nejen na Bobr cupu, ale i na ještě náročnějším Orlice cupu konajícím se 29.4.2017!