Deníček začínajícího tatéra

cast 4.
Prasečina
Tak jsem dospěl k závěru, že je potřeba začít trénovat malůvky na něčem, co se víc podobá lidem - volba padla na prase. Kolega naštěstí doma zabíjel a mě na stole přistála ne úplně vábná cast vepře, která mi ale udělala radost. Je tu nějaký posun.
Strojek po kůži jede jedna báseň a tak můžu začít trénovat první motiv. Má se jednat o křídla - jedno dračí, druhé andělské a pod nima znamení blíženců, No comment, hlavně že je co dělat :-) Narážím na jediný problém a to sice fakt, že kůže není nijak opracovavaná. tzn že jsou na ní štětiny a ty tedy při práci dost vadí. Stejný a ještě horší princip jak na lidské kůži (zjistím později) - holt je potřeba holit. Věnuju tomu několik večerů, dokud je kam malovat a kůží se zbavuju až v momentě, kdy to v bytě začíná zavánět, jako by mi tam něco umřelo.. Další várku kůží, kterou dostávám o několik týdnů později od kamaráda řezníka si nemůžu vynachválit. Jsou krásně "vydělané" mají tloušťku jen pár mm, očištěné a opracované. Naprosto luxusní práce. Všem doporučuju, shánět si kůže u řezníka. Jediná nevýhoda je, že jsou strojově zbavené štětin, což je sice super, ale do kůže jsou strojem udělané záseky a v těch se barva drží a rozpíjí, takže obrázek samotný není žádné veledílo. No, veledíla, ty si necháme až na živou kůži, hlavní je si zvyknout na mašinku a pohyb po "pracovní ploše". Jak říká klasik, nejdřív je trénink a potom ženy a show...