Deníček začínajícího tatéra

Díl 3.
Ok, nářadí už jsem jakžtakž zaběhnul, je na čase začít zkoušet malůvky na něčem, co se aspoň trošku víc podobá lidské kůži, protože dobrovolníci se zatím nehrnou. Teda takhle, oni se hrnou, ale ode všech slyším stejnou hlášku: " až se trošku vytetuješ, tak se mnou počítej" Supr...moje budoucí já má spoustu zakázek....ale momentálně není do čeho píchnout, doslova. Umělá kůže je sice hrozně fajn, ale jak jsem postupem času zjistil, tak k reálné kůži to má daleko jak já do Charkova na nádraží.
Začínám být tedy štamgast v oddělení ovoce a zelenina.
Den první: banány. Domů si nesu několik kilo. S vervou se pouštím do jejich zkrášlování, dokud i ten poslední nezdobí nějaký obrázek... na večeři mám banány. Někde byla slupka tenčí, někde jsem zajel hlouběji, takže občas zakousnu dužninu i s nějakým motivem. Testování nezávadnosti barvy v praxi.
Den druhý: K snídani mám banány...přemýšlím co vyzkoušet dál. Pomelo se jeví jako dobrý nápad. Pouštím se do něj a zapíjím to banánovým koktejlem. Plocha je daleko větší, takže si clověk může trochu víc malovat, to je super. K lidské kůži to má pořád na míle daleko, ale to zatím netuším, takže jsem docela spokojenej a zakusuju další banán...
Den třetí: vyhazuju banány, už to nemůžu ani vidět
Ovoce je super věc, jak jsem zmínil, pravou kůži to nenahradí ani trošku, na druhou stranu je to do začátku perfektní trénink. Začátečník si strojek osahá a hlavně se ho naučí držet. Protože jestli je ze začátku něco hodně znát, tak je to váha strojku. Obzvlášť u toho cívkového mám zprvu pocit, že mi ho někdo ustavičně tahá z ruky. Takže posilovna na tuto jemnou motoriku je to skvělá. Přesně z toho důvodu se uchyluju k rotačnímu strojku. Není tolik masivní tudíž lehčí a hlavně má xkrát tišší chod na rozdíl od cívkového, takže můžu trénovat bez špuntů na uších :-) Na ovoci taky vidím výhodu v jeho nepravidelných tvarech. Jak zjišťuju později, tetovat některé oblé části těla je hodně výzva a člověk zvyklý kreslit jen tužkou po papíře s rukou volně položenou na stole se vlastně se strojkem na oblých tvarech učí "kreslit" znovu.
Nicméně je čas jít dál a doporučeným krokem jsou prasečí kůže. Zní to sice jako velká prasečina, ale reference jsou dobré, tak v sobě potlačím svůj odpor k masu a jdu shánět kůže. Rovnou doporučuju zkoušet spíše známé, protože pár řeznictví, co jsem oslovil sice projevilo ochotu, ale dál už nekomunikovalo. Ještě že se blíží doba zabíjaček a tak se mi jednoho dne v lednici objevuje "krásně" připravené plátno...se štětinama, připravené na umělecké dílo...