Když už jsem u těch sýrů..

Když už jsem u těch sýrů...před týdnem jsem si po dlouhé době užil sýry vyráběné v bývalé části naší domoviny. Byť to byl docela hukot, dát si 600 kilometrů v pátek tam a to samé v neděli cestou zpět, vyrazil jsem na česko-slovenský "sobáš" do Slovenského ráje.

Svatba byla veselá, hlučná, s cimbálovkou, nesnesitelně patetickým předčítačem básní (fakt jsem myslel, že je to někdo z rodiny..ale nevěsta se ženichem shodně tvrdili, že se jim ho prostě jen nepodařilo odmítnout, tak jim věřím), moderní oddávající paní starostkou (pohovořila i o nevěře, něco v duchu, když se stane, stane se, moc se v tom nerýpejte, to je život), křepčícím davem a hlavně (k mé velké potěše) spoustouelmi dobrým výběrem jídla, které si na nic nehrálo, "jen" bylo pěkně domácí. Počínaje pagáčky (pro neznalce, to je něco jako naše škvarkové placky, ale nadýchanější a dovolím si tvrdit lepší:-)), korbáčky, krájenou slaninou a jakousi buchtou s bryndzou (velmi podobné balkánské sýrnici nebo kavkazskému chačapuri), završené haluškami a bryndzovými pirohy se slaninou a smetanou.

Ochutnal jsem všechno a všechno bylo vynikající. Jsem fakt šťoura, uznávám bez mučení, ale tady jsem nenašel vůbec žádnou mouchu. Byl jsem už na hodně svatbách a hrozně málo člověk vidí, že by se snoubenci (nebo tlačící rodina) řídili pravdivým "méně je někdy více". Tady bylo všechno jednoduché, čisté, střídmá výzdoba, jen pár druhů jídel, super. Tak pokud chystáte svatbu, zkuste jestli by vás tenhle přístup neoslovil:-) Byl jsem moc rád, že jsem se nakonec nechal přemluvit a vyrazil. Na Slovensku se pořád cítím jako doma a je dobré si to čas od času připomenout.

PS: Kdyby mi Matkodurko pomohl identifikovat (ideálně i s receptem od babičky:-)) tu bryndzovou dobrotu na posledním snímku, byl bych velmi potěšen! :-))