Už zase... To mamince zase nemůžeme říct.

Tenhle týden mají děti ve čtvrtek a v pátek prázdniny. Říká se jim Podzimní. A některé školy je vylepšují o to, že pondělí až středu vyhlašují ředitelská volna. Aby si to rodiče s dětmi teda užili...

Nechci řešit, co má dělat rodič, když nedostane volno. Pamatuji taky, že bývaly pracovní soboty. A dovolené pro nejmladší zaměstnance 14 dnů. Teď je toho volna trochu moc. I když... Všechno je relativní. V baroku, když nevolnící robotovali až osm dnů v týdnu, bylo takových křesťanských slavností, že nechápu, kdy tedy vůbec stíhali robotovat. Ale o tom psát také nechci.

Jsem tedy zase pořád se synem. A zase takhle jdeme po ulici...

"Pamatuješ? V tomhle kontejneru jsem tenkrát našli ty tři pytle LEGO. No, to se už nemůže nikdy opakovat...HELE! TO SNAD NENÍ MOŽNÝ!!!"

A zase jsem přebírali popelnici. A mamince to zase nemůžeme říct. Bylo tooho tentokrát méně. Legáčkové asi jenom tři, ostatního tak 100 kusů.

Ale hned se mi ten svět zdá veselejší... Už se smiřuju i s tím, jak dopadly volby. I když... Až manželka přijde domů, a my jí zase nic o LEGu neřekneme, a já jí předám dítě do péče, tak si stejně zase atovřu lahev alkoholu, aby ten svět byl ještě přijatelnější...

Teď budu psát méně. Buď jsem se synem někde a nemůžu tudíž psát, nebo mi syn zabral PC a já taky nemůžu psát. Teď nábožně pozoruje kbelík, ve kterém se v savovém roztoku maceruje LEGO, a já mám čas něco neurovnaného napsat.