Můj deník 15.-16.11.2019

Gándhí, kolovrátek a zpátky na stromy

Vůbec si dneska nejsem jistej, jestli dokážu udržet nit, protože tohle je celkem široký téma, ale zkusim to. Poslední dobou totiž narážim na jedno téma pořád dokola. Jak totiž mluvim a píšu o bosý chůzi, odpočívání na zemi, otužování a dalších věcech, spousta lidí asi získala pocit, že jsme to jako civilizace podělali, nebo že minimálně já si myslim, že jsme to podělali. A když jsem o tom nějakej čas přemejšlel, tak jsem došel k závěru, že si to tak úplně nemyslim, ačkoliv to tak někdy prezentuju, čímž možná sám přispívám k všeobecnýmu zmatku, ale člověk je holt tvor nestabilní a sám sobě si čas od času protiřečí, ačkoliv prezentuje vlastně dokola pořád to samý...myšlenka se holt dá vyjádřit z několika úhlů pohledu, což z toho někdy dělá věc matoucí, protože ta absolutní neomezenost ve vyjadřování může bejt v určitou chvíli už zkrátka zbytečně moc. A celý je to pak kontraproduktivní (jako třeba teď)...

Zpět k tématu

My žijeme v době, kdy jsme si během poměrně krátký doby (pár generací) naprosto neskutečným způsobem ulehčili život. A to je na jednu stranu naprosto super. Můžeme si dneska nejenom vybrat z nekonečný řady zboží a služeb, ale dokonce už ani nemusíme zvednout zadek od kompu a někam chodit, abychom si to zboží nebo službu objednali, zaplatili a mohli využívat. Jak podotkl tuším @jjprac v předminulý mojí úvaze o zemi: "Lenost je hybatelkou pokroku." Souhlas. Od přirody se každej tvor snaží vynaložit nezbytný minimum a snaží se získat absolutní maximum. Je to tak nastavený. S minimálním výdejem energie, získat maximum užitku. Což dává smysl.

Problém je, že zatímco část mozku zažila totální expanzi, protože to co dokážeme vymyslet a jakou rychlostí to dokážeme šířit, nad tím při zpětným pohledu zůstává až rozum stát. Ale druhá část zůstala stejná. Nohy máme pořád nejen k přemísťování, ale taky k tomu, aby "cítily" povrch (kluzký, hrubý, studený, teplý...). Ruce máme k uchopování předmětů a funkce kloubů se nezměnila v tom smyslu, že potřebují pohyb v určitým rozsahu. A naše tělo i mozek nedostatkem takových vzruchů trpí. Trpí oběhovej systém, trpí mozek, nohy i jiný orgány a části těla. Ať třeba hodí kamenem ten, kdo nemá nějakou deformaci nohy (vysokej nárt, naopak spadlou klenbu, různě zdeformovaný prsty a tak dále), nebo chybnej dechovej vzor (třeba zatuhlej hrudník).

Otázka zní, co s tím?

Na první pohled by bylo logický vrátit se k tomu kolovrátku, na pole a do lesů. Protože tam jsme dělali všechno to, co z našich životů pomalu vymizelo. Spoustu času jsme trávili na zemi, v kleče, ve dřepu (při sbírání rostlin, okopávání záhonků, vytírání podlahy). Taky jsme nosili a přenášeli těžký věci (pytle s různým materiálem, házeli jsme lopatou...). Děti lezli po stromech. Boty nebyly buď žádný, nebo minimální (rozhodně neměly 10 centimetrovou podrážku). Spalo se na tvrdým...Takže jako jo, proč ne?

Protože by to znamenalo ignorovat lidskej pokrok a všechny ty úžasný vymoženosti, co nám tahle doba přináší. Což jako proč ne, pokud po tom člověk touží a na to pole a ke kolovrátku ho to táhne. Ale jinak je to podle mě nesmysl. Což ale neznamená, že není třeba o tom uvažovat a zcela ignorovat problémy, který nám tahle doba přináší. Například jsme se nejenom přestali hýbat, ale hrozně jsme jako lidská rasa "změkli". V podstatě se vyhejbáme všemu, co považujeme za nějak nepříjemný. Spousta z nás taky trpí nějakou sociální fóbií. Když to trochu nadnesu, tak tam kde dřív stačila facka, je dneska sezení u terapeuta (teda ne že bych nějak preferoval fyzický násilí). Tam, kde stačila náplast je návštěva doktora. Tam, kde dřív stačil čaj na zahřátí, je dneska zápal plic...

Já osobně si myslim, že si klidně můžeme ponechat současnej komfort, ale je třeba to vyvážit (asi jako všechno). Pokud člověk nedělá fyzickou práci, netráví spoustu času venku a jenom tak fyzicky přežívá, měl by asi zvážit pravidelnou návštěvu fyzioterapeuta, nebo nějaký formy tréninku, která ho bude bavit, nebo účelně držet v (pro něj) přijatelným fyzickým stavu. Protože zatim prostě nedokážeme vyměnit všechny součástky těla a udělat dokonalej stroj. A tak se o ten stroj nějak musíme starat. Je to vlastně úplně stejný jako s autem. Rozdíl mezi autem a tělem tkví ale v tom, že tělo se narozdíl od auta vyměnit nedá...

15.11.2019

• Filozofování mi dneska nejde, tak zkusíme přejít k deníku. Fáze první byl klik (po dvou v tempu 10:1:X:1). Na video jsem nahrál jednu takovou malou rozcvičku, kterou používám. Jde ve svý podstatě o čtyři základní pohyby, který oblast ramen umí - protrakce (lopatky od sebe), retrakce (lopatky k sobě), elevace (ramena směrem k uším), deprese (ramena směrem k zadku, to je od uší) a jejich spojení dohromady. Když se s tim začíná, doporučuju přejít na čtyři a nejdřív pohyby rozdělit na protrakci + retrakci a potom elevaci + depresi. Teprve pak spojovat dohromady.
  

16.11.2019

• Dneska bylo krásně a proto přišel na řadu běh. Cca 11.5 km a čas 1:08:15. Tempo na kilák bylo 5:57 teda. Proč tak pomalu? Trik byl v tom, že jsem běžel v dechovým rytmu (s kterým si teď hraju) 4 kroky nádech a 4 kroky výdech. Obé nosem.
• Mimo to jsem si dal stojky. Výjimečně s jiným výskokem (o tom někdy zase potom) a moc se mi nevedlo.
• Večer možná proběhne zase nějaká ta meditační technika...

Daily Activity, Running

Height 185 cm		Weight 74 kg		Body Fat %
Waist cm		Thighs cm		Chest cm